Větší než malé množství odhalení
Konečně teplo. Je první skutečně jarní den, sluníčko svítí, ideální čas vyrazit do města v nové minisukni. Vrr, budu v ní tak sexy, rozplývám se před zrcadlem. Je krásná, se zajímavým detailem - funkčním dvoucestným zipem odshora až dolů. Nakrucuji se na ulici, vpluji do vestibulu metra...ale néé, zrovna ujíždí, sukně nesukně, volím běh... Ďábel ví, proč jsem se jednou v životě rozhodla dobíhat.
Nakročím, poskočím a...zarazí mě skřípavý zvuk linoucí se někde od mého pasu, s hrůzou tam sklouznu pohledem...zajímavý detail, funční dvoucestný zip se rozjel....po celé svojí délce!!! Stojím uprostřed vagonu vystavujíc všem na odiv svoje silonky vytažené až někam pod bradu a kalhotky s kytičkami. Situace je nezachránitelná. Sedám si rudá jak komunista, s kabelkou přitisklou v klíně snažíc se spojit nespojitelné. Jedu na konečnou. Vypotácím se co nejnenápadněji to jde tak, že při tom srazím asi 7 lidí, a na zaplivaných záchodech čekám, až mi máma přiveze kalhoty.